13. – 14. 11. Jaroměř a Hostinné
V půli listopadu k nám zavítaly týmy až z Jaroměře a Hostinného. V sobotu proti nám nastoupila velmi mladá sestava z Jaroměře (Fausek, Bohdanecký, Kadaník a Joneš). Je to však tým, který se nachází v tabulce pod námi, takže jednoznačným cílem bylo zvítězit, což se i podařilo. Po čtyřhrách byl stav ještě vyrovnaný, nicméně poté ve dvouhrách dokázal ze soupeřů bodovat pouze Matěj Fausek a tak jsme zvítězili 10:3.
V neděli jsme čekali tužší souboj, avšak soupeř přijel jen ve třech hráčích (Kalenský, Šplíchal a Sixta), což ovlivnilo celkový průběh zápasu. Za nás místo Liborka nastoupil Honza Toufar, který normálně hrává 3. ligu. Hrál však výborně, a dokonce moc nechybělo, aby v prvním zápase porazil zkušeného Kalenského. V dalším zápase proti Sixtovi si už spravil chuť a dopomohl tak ke konečné výhře 10:1.
27. – 28. 11. Havířov a Opava
V sobotu 27. listopadu jsme vyjeli na sever, abychom změřili síly s Havířovem a následně v neděli s Opavou. Bohužel jsme však zase museli jet ve třech, jelikož Sigi neměl jistotu, že není Covid pozitivní. Nicméně bylo lepší nic neriskovat, abychom to kdyžtak neroznesli dále, tudíž jsme vyrazili pouze v sestavě Liborek, Šenky a já. Vyjeli jsme dostatečně zavčasu, takže jsme se ještě stavili na oběd v motorestu U Čendy, kde nám dali takové porce, že jsme se báli, abychom se za stolem v Havířově vůbec pohnuli.
Zápas samotný se hrál v novém národním tréninkovém centru pro stolní tenis, takže jsme měli super podmínky. Soupeř na nás postavil silnou a vyrovnanou sestavu: Tomaniec, Gráf, Slaný a Baroš. Úvodní jedinou čtyřhru jsem hrál já s Šenkym a proti mladým borcům, Slaný/Baroš, se nám podařilo najít ten správný recept a vyhrát 3:1 na sety. V prvním kole dvouher sehrál krásný zápas Šenky se Slaným, nicméně v posledním setu prohrál a hosté nám odskočili na stav 2:4. V dalším kole jsem, jak se říká, „pomstil“ Šenkyho, kdy jsem po nepříznivém začátku dokázal zápas otočit a vyhrát těsně 3:2. Prohrávali jsme, ale pořád jsme ještě živili naději zápas otočit nebo ho alespoň zremizovat. Ve třetím kole se zase předvedl Liborek v nádherném zápase proti velmi zkušenému Gráfovi. Libor to neměl vůbec snadné, protože se soupeř nechtěl nechat dát za žádného stavu a dokázal otočit téměř neotočitelné, nicméně to Liborek zvládl a zvítězil. Po třetím kole byl stav 5:9, což už bylo hodně nepříznivé. Nakonec jsme už nedokázali vzdorovat velkému tlaku soupeře a podlehli 6:10. Myslím si ale, že to byl dobrý souboj a že kdybychom měli Sigiho, tak bychom mohli klidně urvat i nějaké body.
Po zápase jsme se vydali hned do Opavy. Začal padat sníh a snad i trochu mrznout, takže jsme měli ztížené podmínky, ale to jsme ještě nevěděli, co přijde další den. Potom co jsme se ubytovali, jsme se vydali na večeři, která byla excelentní a dala tak dobrý základ pro kvalitní spánek. Ráno bylo dobrých 10 cm sněhu a museli jsme škrabat auto. V Opavě na nás čekala sestava: Dzida, Knybel, Rybár a Vitásek.
Čtyřhra se nám znovu povedla a proti Knybelovi s Vitáskem jsme urvali první bod. Zápas byl vyrovnaný od samého začátku, a proto byla škoda, že nám Sigi chyběl. Po každé odehrané rundě šel tak jeden bod automaticky soupeři, a to se ukázalo v závěru jako klíčové. V prvním kole dvouher dokázal zvítězit pouze Šenky nad Rybárem, takže se Opavští dostali hned v úvodu do vedení. Druhé kolo bylo o poznání lepší, když jsme dokázali vyhrát všechny tři naše dvouhry a srovnat stav na 5:5. Neskutečně zahrál Liborek s Dzidou, kdy mu nedal nejmenší šanci a jednoznačně zvítězil 3:0. Ve třetím kole nám však zase soupeř odskočil, jelikož jsme vyhráli jen jeden zápas a stav 6:8 znamenal, že to bude maximálně plichta. V posledním kole jsem však veškeré naše naděje zhatil já, když jsem prohrál hned v úvodu s Dzidou, který si nedávno změnil jeden z potahů na trávu, což, jak je známo, mně vůbec nesedí. Šenky i Liborek pak své zápasy vyhráli, ale to znamenalo jen snížení na konečných 10:8 pro hosty.
Za ty 4 hodiny co jsme byli v hale napadlo dalších cca. 15 cm sněhu a jelikož rolby tuto nadílku nestačily odklízet, tak začala nezapomenutelná jízda zpět do Brna. Po 10 minutách smetávání sněhu z naší bílé Felicie Zuzanky, jsme se jen tak tak dostali z parkoviště 😊. Potom Liborek zapnul navigaci směr dálnice, ale cesta, kterou navigace vybrala, vypadala spíše jako cesta do hor. Kluci si tedy po zápase ještě zacvičili a podvakrát pomohli Zuzance vyjet kopec, když ji trochu zezadu popostrčili. Za pár kilometrů nás však zachránil jeden místní chlapík, který nám řekl, že touto cestou to prostě nepůjde a ukázal nám kudy, abychom se dostali bez větších problémů na dálnici. Byli jsme vcelku znavení, ale motorest u Čendy už na nás čekal. Po další pořádné porci jsme se již vydali k domovu, a nakonec jsme šťastně dojeli.
Víkend jsme si myslím společně užili, ale všechny nás dosti mrzelo, že jsme jeli jen tři. Z obou zápasů jsme mohli přivézt domů nějaké body a věřím, že bychom i přivezli. Nicméně to, že nejsme schopni vyřešit sestavy, nás po dvou prohrách posunulo z 6. zpět na 9. místo v tabulce. Někdo by už měl vzít rozum do hrsti a něco s tím udělat. Hrát ve třech lidech zápas je za mě osobně dost frustrující, a hlavně velice nedůstojné. Doufejme, že se to ve druhé polovině zlepší a už k tomu nebude docházet.
